Drogová epidemie v zemi makových polí. Pomáhali jsme v Afghánistánu

Společnost Podané ruce má za sebou čtyřletý projekt zaměřený na rozvoj drogové prevence a pomoc drogově závislým v Afghánistánu. Může se to zdát jako kapka v moři vzhledem k hloubce problémů, s jakými se tato země potýká. Projekt však přinesl praktické výsledky a započatá práce na místě rozhodně neskončí ani po odjezdu našich pracovníků.

Obyvatelé Afghánistánu žijí v permanentním napětí, většina pod hranicí chudoby. Země je již desítky let zmítaná válečnými konflikty. Výbuchy, útoky, únosy jsou tady na denním pořádku. A také drogy… Ty jsou všudypřítomné. V zemi, která je největším producentem opia na světě, se ani není čemu divit. Lidé se potřebují na chvíli odpoutat od válečných traumat, zmírnit deprese a úzkost, aby zvládli každodenní těžkou práci. Mnozí tady sahají po drogách kvůli nedostupnosti zdravotní péče a léků proti bolesti. Vzhledem k absenci záchytné sítě sociálních služeb, kde by mohli závislí nalézt alespoň nějakou naději na léčbu, skončí mnoho z nich na ulici bez možnosti jakékoli pomoci.

Místní většinou neznají rizika spojená s užíváním drog

V Afghánistánu chybí jakákoli koordinovanější drogová prevence. Lidé mají obvykle k dispozici jen minimum informací o rizicích, která se s drogami pojí. Na začátku si neuvědomují, že jim závislost může převrátit život naruby a netuší ani o zdravotních hrozbách v podobě šíření přenosných chorob. Místní organizace, které se věnují drogové problematice, se nachází v nesmírně obtížné situaci. Vzhledem ke stavu země jsou jejich projekty zpravidla závislé na financování zvenčí, stále tak panuje určitá nejistota ohledně budoucího vývoje a není možné se pouštět do větších akcí směřujících k systémovému řešení. Chybí také dostatek adekvátně proškolených sociálních pracovníků, kteří by se věnovali osvětě a prevenci, ale také přímé práci s drogově závislými, jejichž počet je v zemi skutečně enormní.

Represivní drogová politika závislým nepomáhá

Ačkoli některé základní služby nabízející pomoc uživatelům drog už v Afghánistánu fungují, převládající místní drogová politika se stále zaměřuje nejčastěji na represe vůči producentům a prodejcům drog. Jedním z úkolů pracovníků ze Společnosti Podané ruce proto byla právě snaha o změnu přístupu ze strany zodpovědných institucí směrem k principům Harm Reduction, což se v mnoha ohledech povedlo. Úsilí v této oblasti však naráželo na četné překážky související s celkovou destabilizací země, mezi které patří všeobecný nedostatek zdrojů na financování sociálních služeb a rozsáhlá korupce na všech rozhodovacích stupních.

Metody uplatňované v přístupu Harm Reduction vedou ke snižování negativních dopadů užívání drog na samotné konzumenty a přeneseně pak na celou společnost. Základem je dostatečná informovanost uživatelů drog o zásadách „bezpečnější“ aplikace látky a zajištění dostupnosti potřebného materiálního vybavení (stříkačky apod.). Touto cestou je možné výrazně omezit přenos nakažlivých chorob, jako jsou žloutenky, tuberkolóza nebo HIV. Význam mají také aktivity vedoucí ke snižování stigmatu vůči uživatelům apod. Následně musí navazovat další sociální a zdravotnické služby, které budou schopné zajišťovat akutní pomoc a léčbu závislostí. V tomto ohledu nacházejí nejčastěji uplatnění různé substituční léčebné metody.

Pomoc stovkám závislých díky Společnosti Podané ruce

Projekt „Rozvoj drogové prevence v Afghánistánu“ startoval v roce 2014 a byl financován především českým Ministerstvem zahraničních věcí a mezinárodní nadací Open Society Foundations. Od té doby se v Afghánistánu podařilo otevřít vzdělávací centrum v Kábulu, uskutečnit několik výzkumů o místní drogové scéně a rozjet vlastní terénní program pro problémové uživatelé drog, který poskytl pomoc stovkám drogově závislých. Projekt naplno běžel do konce roku 2017, v současnosti pokračuje v jiném grantovém režimu.

Na začátku bylo hodně vysvětlování, ale čeští odborníci zabodovali!

Start projektu byl spojen s náročnou orientací v afghánském zdravotním systému i s nelehkou advokační činností. „Nejprve bylo nutné najít vhodné partnery, kteří nechtějí drogové uživatele pouze léčit, ale pracovat s nimi formou snižování rizik, což vyžaduje potkat člověka tam, kde právě je a pracovat s malými změnami v jeho každodenním chování. Kromě toho bylo také nutné navázat důvěryhodné vztahy s místními odborníky i institucemi, kteří jsou zvyklí na to, že je zahraniční organizace často přehlížejí a dělají si, co chtějí. K postupnému budování důvěry přispěly i pozitivní české zkušenosti s budováním sítě drogových sociálních služeb, které působily na místní odborníky jako silný argument,“ popisuje situaci odborný vedoucí programu Jakub Černý.

Ruku v ruce s poznáním, že přístup Harm Reduction jako jeden z oficiálních přístupů afghánské zdravotní politiky v praxi málokdo uplatňuje, vyšla najevo potřeba vybudovat školicí centrum pro místní pracovníky v oblasti drog a závislostí. Od začátku také probíhala spolupráce s afghánskými neziskovými organizacemi, které dobře znají místní otevřenou drogovou scénu (např. Madawa nebo Bridge). Po zajištění potřebného financování tak vzniklo „Center of Excellence in Harm Reduction and Addiction“ pro vzdělávání drogových pracovníků v Kábulu, Heratu a Daikondi s oficiální podporou afghánského ministerstva pro veřejné zdraví. Momentálně afghánští kolegové s podporou Společnosti Podané ruce otevírají tzv. mobilní K-centrum, což je v podstatě speciálně upravená sanitka pro pomoc drogovým uživatelům v terénu i na jinak těžko dostupných místech.

Na ulici se nezdržujte déle než půl hodiny

Bezpečnostní podmínky v Afghánistánu rozhodně nejsou příznivé. „Zahraniční pracovníci se kvůli hrozbě únosu mohou na ulici v Kábulu pohybovat maximálně 15-30 minut v závislosti na charakteru situace, a to pouze v doprovodu místních,“ vysvětluje odborný pracovník projektu Roman Hloušek. Návštěvy na úřadech se musí domlouvat na poslední chvíli, aby se informace o setkání nedostaly na nesprávná místa. Stáže a semináře v neověřených organizacích nesmí být příliš dlouhé. Přísné bezpečnostní kontroly, ubytování v opevněných zařízeních střežených ozbrojenci, to je afghánská realita všedního dne. „Navazování potřebných kontaktů, stejně tak jako přímá terénní práce, na kterou jsme zvyklí v Česku, je proto velmi ztížená,“ dodává Roman Hloušek.

Čeští pracovníci se také museli vyrovnávat s kulturními odlišnostmi tohoto regionu. Navíc, problémy s drogami nemají v Afghánistánu jen muži, ale také ženy a děti. V rámci projektu byl dodržován rovný přístup k mužům a ženám. Uživatelky drog mohly využívat stejné služby jako muži. V rámci realizace sociálních služeb však není úplně snadné se k drogově závislým ženám dostat a pomoc jim nabídnout. Zároveň se dosavadní projekt zaměřoval na dospělé uživatele, výhledově bude však nutné začít pracovat také s drogově závislými dětmi a mládeží.